Ahoj Míšo,
rozhodli jsme se dostát našemu slibu a podělit se s Vámi o zážitky z našeho porodu. Nejdříve to popíši z pohledu manžela a otce.
Termín porodu jsme měli určený na 28. 1. 2018 a to na základě běžného výpočtu určeného dle menstruace. Tento se na základě probíhajících prohlídek u manželčiny gynekoložky posunul až na 21.1.2018. Nicméně jelikož jsme přesně znali datum početí, tak interval pro přirozený porod vycházel na 27.1.2018 - 6.2.2018. To bylo základem pro diskusi s lékaři při kontrolách v porodnici, kam jsme chodili na kontroly. Byli z nás malinko zaskočeni, že věcně argumentujeme, že máme veškeré informace, a při zmínce, že se o nás stará Anička Kohoutová, se stáhli úplně (možná se i maličko zalekli, to nevíme) a nevyvíjeli na nás žádný nátlak.
Rozhodli jsme se rodit v Krnově a to především kvůli dobré pověsti této porodnice - co se přístupu k maminkám týče, ačkoli nemalou roli v tom sehrála i blízkost k našim rodičům. Tuto porodnici jsme si předem prohlédli.
Prohlídku vedla vrchní sestra, do které jsme se zamilovali. Já tedy určitě. Myslím tím to, co říkala, jaké presentovala názory a postoje. Naprosto všechno se to krylo s tím, co jste nám říkala Vy na kurzech HypnoPorodu a byli jsme z toho úplně vedle. Takto osvíceného člověka jsme věru na takové pozici (po předešlých zkušenostech) nečekali. Porodnice byla tedy vybraná a zbývalo se jen během čekání připravit.
Během čekání se manželka pečlivě připravovala meditacemi a to jak od Vás, tak od Marie Mongan. Z meditace vnímala vždy jen úvod a úplný konec. Vše mezitím spolehlivě prospala. Soudě dle chrupkání bych řekl, že spala velice tvrdě. Takto to šlo vlastně až těsně do porodu. Po této stránce byla žena připravena dokonale. Stejně tak si začala věřit, že to v pohodě zvládne a neměla strach z ničeho a to ani z toliko propagované bolesti.
Jelikož termín se nám coural někde v druhé polovině ledna, tak na konci prvního lednového týdne jsme se přesunuli k rodičům a jeli se přihlásit do porodnice, kam jsme jezdili jednou týdně na kontrolu. Po týdnu u rodičů jsme se přesunuli rovnou do Krnova, kde jsme si pronajali penzion. Byli jsme tam bez rušivého vlivu rodiny a bližšího okolí, bez neustálých dotazů rodičů "tak co, jak se dnes cítíš?" nebo "už je něco nového?" a podobných dotazů, které se, s blížícím se termínem porodu, stávaly čím dal tím víc obtěžující. Bez servítek mohu říci, že nás pěkně sraly 🙂
Když manželka už byla 41+ (dle lékařsky vypočteného data viz výše) a lékaři v porodnici začínali mluvit o indukci, objevil se stres, že “…co když k tomu dojde...celá příprava půjde do kytek...bude to dle jejich scénáře a na mě nikdo nebude brát ohled...“ Bylo to vyčerpávající a velice stresující. Když se datum indukce přiblížil na čtyři dny, rozhodla se manželka, po konzultaci s Aničkou, vypít ricinový koktejl. Bylo to téměř obřadné. Já byl odeslán do restaurace, abych si dal pořádné jídlo, neboť až se to rozběhne, tak nebude čas shánět svačinu. Já šel tedy na jídlo, manželka si vypila koktejl (to bylo kolem 17:30) a jak jsem přišel z večeře, tak jsme si pustili film a koukali. Dostavily se projímavé účinky oleje jako takového, ale žádné porodní bolesti. Dle informací by se měly dostavit během tří hodin od vypití. Když bylo 23:00, dostavila se, namísto bolesti, deprese, že ani toto nezabírá. Řekli jsme si, že buďto to tedy přijde nebo třeba ne, a šli spát. Za půl hodiny na to manželka hlásí, že cítí divnou bolest v břiše. Šla si dát teplou sprchu, ale stále to nepřestávalo. Za hodinu na to jsme už při -12°C chodili po okolí penzionu a já zaznamenával kontrakce. Když ani po půl hodině chození kontrakce neustávaly a při další aplikaci teplé sprchy se zkrátily na cca 3 minuty, doporučila nám Anička jet do porodnice, nechat si udělat vyšetření a informovat ji o nálezu. O půl třetí ráno jsme tedy byli přijati do porodnice a manželka podstoupila vyšetření včetně ozev.
O nálezu jsme informovali Aničku a nechali se přijmout s tím, že v šest bude další kontrola "stavu". Do té doby manželka po celý čas poslouchala hypnoporodní meditace a přestože při kontrakcích si mnohdy i silně ulevovala, tak mezi kontrakcemi upadala do silného spánku. Vyšetření ukázalo, že během tří hodin došlo k otevření čípku na 4 cm a o půl osmé nás zvali na porodní sál. Popsal jsem po telefonu Aničce stav a ta k nám poslala za sebe Zuzku, neboť ona sama byla s dětmi na dovolené a byla by schopna přijet v případě velmi rychle postupujícího porodu, neboť byla v lepším dojezdovém čase, než Zuzka, ale jak jsem psal, byla s rodinou na dovolené.
Zuzka dorazila a nutno dodat, že její příjezd jsem nedočkavě, a před manželkou nenápadně, stále zjišťoval, neboť mezitím kontrakce zesílily, tlak v pánvi taktéž, a manželka rychle ztrácela odhodlání porodit přirozeně a už se ptala na epidural. Zuzka dorazila skutečně v pravou dobu, okamžitě manželku upevnila v jejím původním rozhodnutí a držela ji tam. Vystřídali jsme několik pozic, přičemž nejdéle to byla pozice na žíněnce na levém boku, kdy já jsem při kontrakci držel pravou nohu nahoře skrčenou v koleni pro snadnější rotaci miminka. Po půl hodině jsme se přesunuli do bazénku, který působil velice blahodárně a to jak fyzicky (jak popisuje žena), tak hlavně psychicky, jak jsem to mohl vnímat já.
Po asi necelé půlhodině v bazénku a po vystřídání několika poloh přišel čas se rozhodnout, jak budeme rodit, neboť hlavička už chtěla ven, ale v Krnově se může rodit do vody jen při zajištěné žíle (kanila) a za přítomnosti pediatra a dětské sestry. Do té doby jsme tam byli jen my a Zuzka, a čas od času přišla nemocniční porodní asistentka změřit ozvy. Na rozhodování nebylo moc času, takže Zuzka připravila porodní židličku, přemístili jsme manželku na židličku a teď jsme již za trvalé přítomnosti nemocniční porodní asistentky vyčkávali na finále porodu. Proběhly tři kontrakce a žena chtěla změnit polohu, ale už k tomu nedošlo. Přicházející další kontrakce vysunula hlavičku ven a s další kontrakcí vyšlo ven i tělíčko a dcerka byla na světě. Hodiny ukazovaly 11:13. Dcerka měla 3.025 kg a 48cm. Neplakala a po celou dobu se jen rozhlížela a olizovala si ručičky.
No, nejde vždy vše podle plánu - pupečník byl krátký, že dcerku mohli položit maximálně na podbřišek maminky a lékařka, přivolaná v poslední chvíli, potřebovala zkontrolovat zdroj krvácení, jenže z důvodu příliš krátkého pupečníku se zdálo nebezpečné přesouvat se na porodní křeslo k vyšetření i s miminkem. Lékařka zavelela k okamžitému přestřižení bez ohledu na náš názor nebo odevzdané porodní přání. Musím ale přiznat, že i mě se celý přesun s připojeným miminkem zdál značně nepravděpodobný a nebezpečný (napnutý pupečník, možnost pádu, uklouznutí, atp. ...) a proto jsem neprotestoval. Holt někdy to prostě nejde dle představ.
Dcerka se narodila v termínu a proto na sobě již neměla žádný mázek a byla proto otřená jen do sucha, byl jí odsátý nosík a hned jsme se vraceli k ženě na poporodní bonding (hlídal jsem si dcerku, aby jí neprovedli něco víc, než jen odsátí nosíku a podvázání pupíku). Kontrola ukázala, že manželka má jen malé vnitřní poranění v důsledku těhotenských otoků a tím pádem i křehčí vnitřní tkáně a to spravily tři malé stehy. Hráz byla neporaněná. Veškerá příprava, masáže, cvičení s balónkem a další preventivní techniky se zužitkovaly.
Manželka oplývala energií a odhodláním porodit ihned druhé, kdyby na to došlo. Na porodním sále jsme zůstali sami se Zuzkou ještě dvě hodinky, během nichž vyšla ven i placenta a dcerka se bez jediného zakňourání rozhlížela po tom novém světě. Po dvou hodinách došlo na kolečko vážení, měření, vyšetření pediatričkou a šli jsme na pokoj.
S odstupem pár desítek hodin musím konstatovat, že chování personálu během i po porodu bylo opravdu výborné a plně respektovalo naše porodní přání. Manželce jsem pak popisoval okamžiky na sále, které si nepamatovala. Bylo vidět, že neocortex vypnula téměř dokonale. Pamatovala si svoje pocity, ale ne to, co se dělo okolo. Uklidnil jsem ji tím, že nebyla vulgární a padly jen tři "ku..y" 🙂 Stejně tak jsem jí musel vyprávět, jak si na porodní židličce sáhla mezi nohy a povídá: "Ty vole, dečka, to je pravá hlava!" Toto a spoustu jiných vnějších okamžiků si prostě nepamatuje. Meditace a prostředí opravdu vykonaly své a já věřím, že na porod nebude vzpomínat jako na traumatizující zážitek.
S pozdravem, Petr
Milá Míšo,
Prave odjizdime z Krnova a projizdime nadhernou zimni krajinou, je slunecno. Az teprve ted mi doslo, k jakemu zazraku před par dny vubec doslo a naprosto me to polozilo, jsem nesmirne dojata. Manzel ridi a vedle me na zadnim sedadle odpociva nase vytouzene stesti, prekrasna spici dcerka, Stella.
Ani ve snu by me nenapadlo, ze se nas trip na Moravu takhle protahne a vesmir nam nachysta další ze zkousek, a to zkousku pokory a trpelivosti. Miminku se nechtelo na svet v lekarsky vypocitany termin a hrozila nam indukce, se kterou jsem opravdu nesouhlasila, ale diky memu argumentovani s lekarkou, kdy jsme jednali na rovnocenne urovni usoudila, ze opravdu pocka, az budu 41+4 a pujdu k indukci. Za normalnich okolnosti primar oddeleni gynekologie indukuje porod jiz 40+1 bez debatovani s pacientkami, které zkratka poslechnou, jak se od nich ocekava. I pres veskery extra cas se miminku na svet nechtelo a dlouho mi trvalo akceptovat fakt, ze to proste nezmenim i kdybych chodila na moxovani, bankovani, reflexni terapie a akupunkturu obden a k tomu pila koreneny napoj po litrech....Zkratka hlava jela na plne otacky, pritom telo bylo to, které to vsechno ridi. Nakonec mi pomohla nahravka od Terezy Kramerove, která mi pomohla v komunikaci s mym nenarozenym miminkem, kdy vam miminko muze pomoci odhalit, proc se mu na svet ještě nechce. Bylo to velmi silne, nespala jsem celou noc, hlava jela ještě vic........Zatimco manzel rano pracoval, vydala jsem se na další prohlidku do tehotenske poradny, tentokrate bez stresu....Pomohlo mi smireni s faktem, ze k indukci dojit muze a rozhodla jsem se si ten den krasne naplno uzit pozdni snidani v uzasne kavarne, prochazkou po namesti a navstevou knihupectvi.
Odpoledne jsem se sla prohrat do sauny, kde me manzel masiroval specialne namichanym olejickem od me porodni asistentky Anicky a ve 3 rano mi odesla hlenova zatka a objevili se poslicci. Jenze ani to nestacilo lekarce jako dobry argument k nevyvolavani a bookla mi termin. Z pocitu naprosteho zoufalsvi, po konzultaci s Anickou, jsem vypila ricinovy koktejl podle davkovani od Ingeborg a jelikoz se nic nedelo, sli jsme s manzelem spat. Kolem jedne ranni jsem zacala mit divne tlaky brise, které se v horke sprse zacaly zintenzivnovat a musim priznat, ze si od tohoto okamziku moc věci nevybavuji. Vzala jsem mobil, nasadila meditace, které zacinaji starym znamym znenim: A nyní...... a zacala jsem relaxovat............Mezitim, co jsem relaxovala, manzel mluvil po telefonu s porodni asistentkou, za coz jsem mu byla velmi vdecna.... Vse slo prijemne, ja u mediace stále vyhazovala nejakou drevenou krabicku z prouteneho kose a uvedomovala si sve vlny, které se diky vyletu balonem daly krasne snaset. Zlom ovšem nastal po prijezdu do porodnice, kdy me vyrusoval hluk z vedlejsiho porodniho boxu a taky informace od lekare, který mi sdelil, jak jsem se krasne otevrela na 4cm... Nasledovaly další otazky od sestry typu delky menstruacniho cyklu a nazev pripadne antokoncepce......I pres vse mozne ci nemozne, jsem se opravdu hloubeji v meditaci uz dostat nemohla a vedela jsem, ze zacina jit o typicke odpojeni se od sebe sama. A zacala mis spinat hlava a jakkoliv jsem se snazila, neslo mi napojit se na sve telo.......Prosila jsem sestru o epiduralni analgezii, zacala pozvolna propadat hysterii a cekala, kdy se objevi moje soukroma PA. Anicka v dany okamzik bohuzel nemohla prijet, a tak za sebe poslala nahradu, Zuzku, která když me videla, tak mi razne rekla, ze epidural nebude a ze prece jsem prijela do Krnova, abych porodila prirozene. Zuzka me vedla do ruznych pozic, aby se miminko spravne stacelo do porodnich cest. Nevnimala jsem cas, jen to, ze jsem se pomoci vlneni boku, hlasiteho hlubokeho aaaaaaa a pomaleho vydechu zacala dostavat zpet na místo, kde jsem potrebovala byt. Dostavalo se mi pece od manzela, který mi byl neuveritelnou oporou, drzel mi nohu v poloze na boku nebo mi umoznil se o nej oprit v pozici na stolicce. Zuzka mi masirovala zada teplym olejem a citila jsem vsudypritomne bezpeci. Pri stupnovani vln jsem vyuzila moznosti porodniho bazenku a pripadala jsem si jak male dite, které se poprve koupe u babicky v bazenku a uziva si, ze je vse jen jeho. V teple vode se me telo dokonale uvolnilo a ja najednou citila hlavicku. Zuzka zavelela, ze se jde ven, vtom me posadila na stolicku, ale ja jsem zacala byt netrpeliva a potrebovala jsem zmenit polohu. Hlavicka vysla krasne ven, nasledovane raminkem a celym telickem. Poporodni dvouhodinovy bonding probehl ještě na porodnim sale a byli jsme nesmirne stastni, jelikoz Stella byla klidna, neplakala a vse poclive zkoumala svým pohledem. Mela jsem tolik energie, ze jsem se sla po dvou hodinach vysprchovat, Zuzka me odvezla na pokoj a ja jsem se zamilovane divala na sve miminko bez potreby spanku dalsich par hodin. Opravdu bych nas porod popsala jako hlubocetransformacni zazitek, ve kterem jsem se potkala se svým vlastnim stinem a troufnu si rict, ze se tesim, az budu rodit znova. Achhhhh, Zivot je tak krasny.
Mejte se krasne, Miso, a jeste jednou moooc dekujeme. Velmi nam Vas kurz pomohl♥️
