Ach ne! Tolik komplikací. „Ležím v porodech“ už přes půl roku (hypnoporod s Míšou Klementovou hypno-porod.cz, kterou na 1000% doporučuji, respekt k porodu, shánění duly a PA apod.) a teď má syn laryngitídu a porod doma je ohrožen. Plus peripetie s pediatrem…. Komunikuji s Laurou skrz meditace Terezky Kramerové a prosím ji, aby počkala do pondělí 17.7., pak už je to jedno…..
Je neděle 16.7. a převlíkáme s manželem ložní prádlo. Syn je již zdráv. Jen co dopovlékneme, cítím trošku bříško. Je 22:30 a píšu PA a dule, že se něco děje a jdu se synem do vany. Cítím lehké kontrakce. Jsou to kontrakce? Nejsou to poslíčci? Nejsem si zcela jistá…. Hlásím PA, aby radši přijela, a píšu si ještě nějaké info s dulou. Odcházím na toaletu… syn kouká v obýváku na pohádky a manžel připravuje bazének a matraci. Vlny sílí, musím do vody. Ve vodě přichází velká úleva…. Úplný pocit blaha. Vše se najednou dá vydržet, v pauzách ještě 2x měním CD. Nakonec mi vyhovuje podkres meditace z hypnoporodu. Uvolňuji se….
Poslední zpráva, kterou jsem schopná napsat, je, že „už je to docela fičák“, kterou odesílám dule ve 23:45 a už nejsem schopná dál mobil vímat… přichází manžel a ptá se, co bych chtěla. Chytám ho za ruku a říkám, že už bych to chtěla mít už za sebou 🙂 Vlny sílí a mně připadají jaksi dosti silné. Měla jsem vždycky pocit, že takhle silné budou „až ke konci“….no a mně přeci ještě ani nepraskla plodovka. Takže jsem jen takový srab??? Tohle všechno se mi honí hlavou mimo vlny, zůstávám ale v klidu….manžel mi odpovídá, že on už by to chtěl mít taky za sebou. Prosím ho, aby chvíli zůstal. Chytá mě za ruku, líbá a pak odchází za synem. Tahle chvilka emocí mi stačila…. Prožívám vlny a snažím se dýchat. Nemůžu se ubránit myšlence, že „už to jako docela fakt bolí“…..přichází syn s manželem. Zrovna jsem mezi vlnami, říkám mu, že rodím a že ho miluju a že potřebuju, aby šli pryč a zavřeli dveře, ať můžu řvát…. Odchází…..
Pár vln…..klečím na kolenou a opírám se o kraj bazénku…. a přichází TLAČENÍ!!!.... nemůžu tomu uvěřit. To už jdu jako rodit? Dobře tak jo….1-2 tlačení, cítím 2x lup (jedno z nich určitě plodovka, druhé možná ta jedna malá ranka, kterou dole mám – šití nebylo třeba) a zařvu jako tur. Přesně v tu chvíli mi začíná zvonit telefon (dula je venku). Ani nevím, jestli to byla bolest? Myslím, že ani ne….už fakt nevím….spíš takovej strašně zvláštní pocit, tlak a hlavně šok. Vlna a tlačení končí, sahám si do mezinoží a jsem v šoku!!! Celá hlava je venku!! Pořád na ni sahám a sahám a dýchám a nemůžu uvěřit, že tam je. Proběhne mi v hlavě, že „to nejhorší mám za sebou“ a že už stačí jen zatlačit….Tlačím a Laura mi vplouvá do rukou. Dávám si ji na hruď a sedám si. Přibíhá dula a chytá mě za ruku. Následně přibíhá roztančený manžel a jásá, jak jsem si to odrodila sama….. Nemůžu tomu uvěřit. Šok, štěstí,….. syn je trochu vylekaný (asi z toho posledního řevu a náhlé přítomnosti duly), takže se tulí k tátovi. Za chvíli je ale OK a cca za hodinku nám už začíná nosit hračky….
PA dojíždí asi 15 min po porodu a čekáme na porod placenty. Překvapuje mě, že ještě přicházejí nějaké kontrakce, jsou docela nepříjemné…. Už nevím přesně, ale asi 30 min po porodu si opět klekám na kolena a za chvíli je placenta venku. Přesouváme se na matraci, následuje kontrola placenty, přestřihávám pupečku a začíná naše rodinné rodeo…. Jdeme se sžívat. A není to teda žádný med :-D….každopádně to chce čas a tenhle start se nám konečně povedl!!!!
Laura se narodila ve svém budoucím pokojíčku (váha 3.475kg, 51cm). A je to krásná prdelka. Děkuji skvělé dule i PA. Vše bylo, jak mělo a já jsem strašně ráda, jak to dopadlo. Byl to prostě porod čistě můj a Laury a tak si ho taky budu nadosmrti s láskou pamatovat. Také děkuji mým 3 sudičkám, které mi byly nesmírnou oporou a připravily mi ten nejkrásnější předporodní rituál.
